Práce přesčas: Co říká zákoník práce a jak se bránit?

Definice práce přesčas

Prací přesčas se podle zákoníku práce rozumí práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele, na jeho příkaz nebo s jeho souhlasem, nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Zákoník práce upravuje práci přesčas v § 78 a následujících. Důležité je rozlišovat práci přesčas od práce konané nad rámec běžné pracovní doby, například z důvodu nutnosti dokončit rozdělaný úkol. Taková práce se nepovažuje za práci přesčas a zaměstnanci za ni nenáleží mzda ani náhradní volno v rozsahu práce přesčas.

Pravidla pro práci přesčas jsou poměrně striktní. Zaměstnavatel musí mít k práci přesčas souhlas odborové organizace, pokud u něj působí. Dále musí mít písemný souhlas zaměstnance. Bez tohoto souhlasu nemůže zaměstnavatel práci přesčas nařídit. Zákoník práce stanoví maximální rozsah práce přesčas, a to 150 hodin ročně na jednoho zaměstnance. Výjimečně může být tento limit se souhlasem odborové organizace navýšen až na 450 hodin ročně. I v takovém případě ale nesmí práce přesčas u zaměstnance, který má sjednanou týdenní pracovní dobu 40 hodin, činit více než 8 hodin v průměru za období, na které se rozvrhuje pracovní doba.

Za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem dohodnout i na poskytnutí náhradního volna v rozsahu odpracované práce přesčas. V praxi se stává, že zaměstnavatelé se snaží obcházet pravidla pro práci přesčas a nutit zaměstnance k práci nad rámec jejich pracovní doby bez náležité kompenzace. V takovém případě je důležité se obrátit na příslušný inspektorát práce, který může zaměstnavateli udělit pokutu.

Maximální délka přesčasů

Zákoník práce jasně stanovuje limity pro práci přesčas, aby chránil zaměstnance před nadměrným pracovním zatížením. Zaměstnavatel může zaměstnance požádat o práci přesčas pouze výjimečně, pokud to vyžaduje provozní potřeba. Maximální délka přesčasu je 150 hodin ročně na jednoho zaměstnance. Důležité je zmínit, že do limitu se nezapočítává práce přesčas, za kterou si zaměstnanec vybere náhradní volno. Kromě ročního limitu existuje i denní limit 8 hodin práce přesčas. To znamená, že i v případě, že zaměstnanec ještě nevyčerpal svůj roční limit, nesmí pracovat přesčas déle než 8 hodin během 24 hodin. Zákoník práce dále stanovuje, že zaměstnanec nesmí pracovat přesčas průměrně více než 8 hodin týdně v období, které může činit maximálně 26 týdnů po sobě jdoucích. Toto období si může zaměstnavatel určit i jinak v kolektivní smlouvě, nesmí však přesáhnout jeden rok. Dodržování těchto pravidel je důležité pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců a pro předcházení rizikům spojeným s nadměrnou prací. V případě nedodržení těchto pravidel se zaměstnavatel vystavuje riziku pokuty ze strany inspektorátu práce.

Písemný souhlas zaměstnance

Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci příkaz k práci přesčas bez jeho souhlasu. Zákoník práce jasně stanovuje, že práce přesčas je možná jen na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tato dohoda může být uzavřena písemně nebo ústně, ale vždy před začátkem práce přesčas. Doporučuje se však písemná forma dohody pro případné budoucí spory. Písemný souhlas zaměstnance s prací přesčas by měl obsahovat rozsah práce přesčas, tedy o kolik hodin denně nebo týdně bude pracovní doba překročena, a dobu, na kterou se zaměstnanec zavazuje práci přesčas konat. Dále by měl obsahovat způsob kompenzace za práci přesčas, ať už formou příplatku nebo náhradního volna. Zaměstnanec má právo svůj souhlas s prací přesčas kdykoli odvolat, a to i bez udání důvodu. Odvolání souhlasu musí být provedeno písemně a doručeno zaměstnavateli. Zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakkoli znevýhodňovat za to, že odmítl pracovat přesčas, nebo za to, že svůj souhlas s prací přesčas odvolal.

Výjimky u souhlasu

Zákoník práce stanovuje jasná pravidla pro práci přesčas a s ní související souhlas zaměstnance. Existují však i výjimky, kdy souhlas zaměstnance s prací přesčas není vyžadován. Tyto výjimky jsou striktně dány zákonem a jejich účelem je umožnit zaměstnavateli reagovat na nepředvídatelné a naléhavé situace. Mezi takové situace patří například odvrácení nebezpečí ohrožujícího život a zdraví, odvrácení škody na majetku nebo zamezení vážným provozním poruchám. Dále se souhlas zaměstnance s prací přesčas nevyžaduje v případě živelních událostí, epidemií nebo jiných mimořádných událostí. V těchto případech je zaměstnavatel povinen pouze informovat příslušný odborový orgán, případně radu zaměstnanců. Je důležité si uvědomit, že i v těchto výjimečných případech je zaměstnavatel povinen dodržovat maximální rozsah práce přesčas stanovený zákoníkem práce, tedy 150 hodin ročně. Zároveň je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci za práci přesčas odpovídající náhradu, a to buď formou příplatku k mzdě, nebo náhradního volna.

Práce přesčas - Srovnání

Vlastnost	Zákoník práce	Kolektivní smlouva (Příklad)
Maximální délka přesčasu za rok (hodiny)	150	400
Příplatek za práci přesčas (%)	25%	30%

Příplatek nebo náhradní volno

Pracovní doba přesčas, tedy práce nad rámec stanovené týdenní pracovní doby, je upravena zákoníkem práce. Zaměstnavatel může po zaměstnanci požadovat práci přesčas pouze výjimečně a s jeho souhlasem, s výjimkou mimořádných případů stanovených zákonem. Za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem dohodnout na poskytnutí náhradního volna v délce odpovídající době odpracované přesčas, a to místo příplatku. V takovém případě se náhradní volno poskytuje v základní výměře, tedy bez 25% příplatku. Důležité je zmínit, že zákoník práce omezuje maximální rozsah práce přesčas. Zaměstnanec může pracovat přesčas nejvýše 8 hodin týdně a 150 hodin ročně. Tato omezení slouží k ochraně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců a zamezení jejich nadměrnému zatěžování.

Evidence odpracovaných přesčasů

Zaměstnavatel je povinen vést evidenci odpracované přesčasové práce a to u každého zaměstnance zvlášť. Tato evidence musí obsahovat rozsah odpracované přesčasové práce, včetně jejího počátku a konce. Důležité je, aby evidence byla vedena řádně a přehledně. Zákoník práce nestanovuje přesnou formu evidence přesčasů. Zaměstnavatel si tak může zvolit způsob vedení evidence, který mu nejvíce vyhovuje. Může se jednat o evidenci v elektronické podobě, klasickou papírovou formu, docházkový systém nebo jiný způsob. Důležité je, aby zvolený způsob evidence splňoval zákonné požadavky. Zaměstnanec má právo nahlížet do evidence odpracované přesčasové práce, která se ho týká. Kromě evidence odpracovaných přesčasů je zaměstnavatel povinen vést i evidenci pracovní doby. Tato evidence musí obsahovat všechny odpracované hodiny, a to jak v rámci běžné pracovní doby, tak i přesčasové práce. Evidence pracovní doby slouží jako doklad o skutečně odpracované době a je důležitá pro výpočet mzdy a dalších náhrad.

Bezpečnost a ochrana zdraví

Pracovní doba a její přesahování, tedy práce přesčas, je upravena zákoníkem práce. Zaměstnavatel musí dbát na to, aby práce přesčas nenarušovala bezpečnost a zdraví zaměstnanců. Nadměrná práce přesčas může vést k únavě, stresu a zdravotním problémům. Zákoník práce proto stanoví limity pro práci přesčas a pravidla pro její nařizování a kompenzaci. Zaměstnanec smí pracovat přesčas nejvýše 8 hodin týdně v průměru za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Celkový rozsah práce přesčas nesmí u jednoho zaměstnance činit více než 150 hodin za rok. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci za práci přesčas odpovídající finanční kompenzaci nebo náhradní volno. Důležité je zmínit, že těhotné ženy, matky do konce devátého měsíce po porodu a mladiství nesmí pracovat přesčas. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby práce přesčas byla prováděna bezpečným způsobem a aby pro ni byli zaměstnanci odpovídajícím způsobem proškoleni. Pravidelné lékařské prohlídky jsou důležité pro sledování vlivu práce přesčas na zdraví zaměstnanců. Dodržování zákoníku práce a pravidel pro práci přesčas je nezbytné pro ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců.

Práce přesčas těhotných žen

Zákoník práce obecně stanoví, že zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotnou ženu přesčas. Toto omezení je dáno snahou chránit zdraví těhotné ženy a jejího nenarozeného dítěte. Práce přesčas je spojena s větší fyzickou a psychickou zátěží, která by mohla negativně ovlivnit průběh těhotenství.

Zákoník práce však připouští výjimky z tohoto zákazu. Těhotná žena může pracovat přesčas, ale pouze za předpokladu, že s tím výslovně souhlasí a její lékař práci přesčas shledá zdravotně nezávadnou. Její souhlas musí být dán písemně a lékařské potvrzení nesmí být starší než 1 měsíc.

I v případě, že jsou splněny výše uvedené podmínky, nesmí práce přesčas u těhotné ženy přesáhnout v průměru 8 hodin týdně v období 26 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnavatel je povinen vést evidenci pracovní doby těhotné ženy, aby bylo zřejmé, zda není překročena maximální délka pracovní doby.

Těhotná žena má právo odmítnout práci přesčas bez jakýchkoliv sankcí ze strany zaměstnavatele. Její zaměstnání nesmí být podmíněno souhlasem s prací přesčas a nesmí být znevýhodňována v případě, že práci přesčas odmítne.

Odpovědnost zaměstnavatele

Zaměstnavatel nese odpovědnost za dodržování zákoníku práce v oblasti přesčasů. To znamená, že musí dbát na to, aby zaměstnanci nepracovali přesčas nad rámec zákonných limitů a aby za práci přesčas obdrželi odpovídající příplatky nebo náhradní volno. Zaměstnavatel musí také zajistit, aby práce přesčas byla skutečně dobrovolná a aby zaměstnanci nebyli nuceni k práci přesčas. Výjimkou jsou pouze situace upravené zákoníkem práce, jako je například odvrácení nebezpečí nebo živelné pohromy.

Důležité je zmínit, že zaměstnavatel musí mít pro práci přesčas souhlas odborové organizace, pokud u něj působí. V případě, že odborová organizace u zaměstnavatele nepůsobí, je nutné mít souhlas rady zaměstnanců. Bez souhlasu těchto orgánů je nařizování přesčasů v rozporu se zákoníkem práce.

Nedodržení pravidel pro práci přesčas může mít pro zaměstnavatele vážné následky. Inspektorát práce může udělit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Kromě toho se zaměstnavatel vystavuje riziku žaloby ze strany zaměstnance, a to například z důvodu nezaplacené mzdy za práci přesčas. Je proto v zájmu každého zaměstnavatele, aby pravidla pro práci přesčas důsledně dodržoval a chránil tak nejen své zaměstnance, ale i sebe před možnými sankcemi.

Zákoník práce nestanoví práci přesčas jako pravidlo, ale jako výjimku. Zaměstnavatel by měl dbát na to, aby zaměstnanci nepracovali přesčas nadměrně a aby jim za tuto práci náležela odpovídající kompenzace.

Zdeněk Dvořák

Sankce za porušení zákona

Za nedodržování zákona o přesčasové práci hrozí zaměstnavatelům podle zákoníku práce nepříjemné sankce. Inspektorát práce může firmám udělit pokutu až do výše 10 000 000 Kč, a to v případě závažných nebo opakovaných přestupků. Mezi ně patří například nařizování práce přesčas nad zákonný limit bez souhlasu zaměstnance, neposkytnutí příslušného příplatku nebo náhradního volna v zákonné lhůtě nebo zaměstnávání těhotných žen a mladistvých na přesčas. Kromě pokuty může Inspektorát práce nařídit i další opatření, například zastavení prací nebo zákaz dalšího zaměstnávání pracovníků. Zaměstnavatel by si měl být vědom i možných pracovněprávních důsledků, jako je například nárok zaměstnance na odškodnění za překážku v práci nebo na náhradu škody. Dodržování pravidel pro práci přesčas je v zájmu jak zaměstnanců, tak i samotných zaměstnavatelů. Zatímco zaměstnancům zákon garantuje ochranu jejich zdraví a volného času, zaměstnavatelům dodržování pravidel pomáhá předcházet vysokým pokutám a dalším sankcím.