Výpověď a nemocenská: Co říká zákon?

Platnost výpovědi

V případě, že zaměstnanec podá výpověď a následně onemocní, nastává otázka platnosti této výpovědi. Podle zákoníku práce je výpovědní doba běžící, to znamená, že pokračuje i v době nemoci zaměstnance. Zaměstnanec tedy zůstává v pracovním poměru až do uplynutí výpovědní doby, a to i přesto, že je v pracovní neschopnosti.

Důležité je zmínit, že nemoc zaměstnance nemá vliv na platnost již podané výpovědi. Zaměstnanec nemůže vzít zpět svou výpověď pouze z důvodu, že onemocněl. Pokud by chtěl zaměstnanec setrvat v pracovním poměru i po uplynutí výpovědní doby, musel by se se zaměstnavatelem dohodnout na zrušení výpovědi dohodou nebo na uzavření nové pracovní smlouvy.

V době nemoci během výpovědní doby má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele po dobu prvních 14 kalendářních dnů nemoci. Poté mu náleží nemocenské dávky od okresní správy sociálního zabezpečení.

Je důležité si uvědomit, že situace se může lišit v závislosti na konkrétních okolnostech případu a smluvních ujednáních mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. V případě nejasností je vždy vhodné obrátit se na odborníka na pracovní právo.

Nástup na nemocenskou

Pokud zaměstnanec dal výpověď a následně onemocněl, jeho právní situace se řídí zákoníkem práce a zákonem o nemocenském pojištění. Zaměstnanec má i nadále nárok na nemocenskou, a to i v případě, že výpovědní doba ještě neskončila. Důležité je, aby zaměstnanec dodržel všechny zákonné povinnosti, které se vztahují k čerpání nemocenské.

V první řadě je nutné neprodleně informovat zaměstnavatele o vzniku pracovní neschopnosti a doručit mu potvrzení od lékaře. Zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele za prvních 14 dní nemoci. Po uplynutí této doby mu náleží nemocenské dávky od státu, a to až do dne skončení pracovní neschopnosti nebo do dne skončení pracovního poměru, podle toho, co nastane dříve.

Je důležité si uvědomit, že pokud by zaměstnanec nastoupil na nemocenskou až po skončení pracovního poměru, ztratil by nárok na nemocenské dávky. Proto je důležité v případě onemocnění během výpovědní doby postupovat obezřetně a v souladu se zákonem. V případě nejasností je vhodné obrátit se na odborníka, například na právníka specializujícího se na pracovní právo.

Délka výpovědní doby

Výpovědní doba běží i v době nemoci zaměstnance. To znamená, že pokud zaměstnanec onemocní po podání výpovědi, nemocenská mu výpovědní dobu neprodlouží. Zaměstnanec je i nadále povinen dodržet sjednanou nebo zákonnou výpovědní dobu. Zaměstnanec je i v době nemoci povinen informovat zaměstnavatele o své pracovní neschopnosti a dodržovat stanovené povinnosti, jako je například docházení na lékařské prohlídky.

Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy pracovní poměr končí až uplynutím určité doby, například šestiměsíční lhůty. V takovém případě se nemoc do této doby nezapočítává a pracovní poměr skončí až po uplynutí celé lhůty, bez ohledu na to, jak dlouho trvala pracovní neschopnost.

V případě pochybností o délce výpovědní doby a jejím běhu je vhodné obrátit se na odborníka na pracovní právo, který poskytne relevantní informace a rady s ohledem na konkrétní situaci.

Výpovědní doba běží i v pracovní neschopnosti, nemocenské dávky však následně nenáleží od zaměstnavatele, ale od okresní správy sociálního zabezpečení.

Věroslav Novotný

Práce během nemoci

Zaměstnanec, který dal výpověď, je i nadále povinen dodržovat pracovní smlouvu a plnit své pracovní úkoly až do skončení pracovního poměru, a to i v případě, že onemocní. To znamená, že pokud zaměstnanec onemocní během výpovědní doby, musí standardně nastoupit na nemocenskou a jeho pracovní poměr skončí až po uplynutí výpovědní doby. Během nemoci mu náleží náhrada mzdy od zaměstnavatele po dobu prvních 14 dnů a následně nemocenské dávky od státu.

Aspekt	Zaměstnanec pracující	Zaměstnanec v výpovědní lhůtě
Nárok na náhradu mzdy v průběhu nemoci	Ano, dle zákoníku práce	Ano, dle zákoníku práce, ale jen po dobu trvání výpovědní lhůty
Povinnost informovat zaměstnavatele o nemoci	Ano, bez zbytečného odkladu	Ano, bez zbytečného odkladu
Možnost ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele v průběhu nemoci	Ne, s výjimkou hrubého porušení pracovních povinností nebo zrušení zaměstnavatele	Ne, s výjimkou hrubého porušení pracovních povinností nebo zrušení zaměstnavatele

Výjimkou z pravidla je situace, kdy zaměstnanec onemocní v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. V takovém případě mu náleží náhrada mzdy po celou dobu pracovní neschopnosti. Důležité je také zmínit, že zaměstnanec nesmí dát výpověď v době, kdy je uznán dočasně práce neschopným, ledaže by se jednalo o výpověď z důvodu, pro který nelze dát zaměstnanci výpověď (např. těhotenství). V opačném případě je výpověď neplatná.

V případě pochybností je vždy vhodné obrátit se na odborníka na pracovní právo, který s konkrétní situací poradí.

Nárok na dovolenou

Zaměstnanec, který dal výpověď a následně onemocněl, se může ocitnout v nepříjemné situaci. Jaká jsou jeho práva a povinnosti? V první řadě je důležité si uvědomit, že i během výpovědní doby trvá pracovní poměr. Zaměstnanec je tak i nadále povinen dodržovat pracovní kázeň a plnit své pracovní úkoly, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí. Zároveň mu ale náleží plná výše mzdy nebo platu. Pokud jde o dovolenou, má zaměstnanec i během výpovědní doby nárok na její čerpání. Zaměstnavatel mu v čerpání dovolené nesmí bránit, pokud to není v rozporu s důležitými provozními důvody. V praxi to znamená, že pokud si zaměstnanec požádá o čerpání dovolené během výpovědní doby a zaměstnavatel mu v tom nemůže vyhovět, musí mu dovolenou proplatit. Je důležité si uvědomit, že nárok na dovolenou se řídí zákoníkem práce a kolektivní smlouvou. Zaměstnanec by se proto v případě nejasností obrátit na svého nadřízeného nebo na personální oddělení.

Pracovní neschopnost po výpovědní době

Situace, kdy zaměstnanec podá výpověď a následně onemocní, je v praxi poměrně častá a s sebou přináší řadu otázek ohledně práv a povinností jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele. Zaměstnanec, který dal výpověď, je i nadále v pracovním poměru až do uplynutí výpovědní doby. Během této doby se na něj vztahují všechna ustanovení zákoníku práce, včetně práva na nemocenskou v případě pracovní neschopnosti. Pokud tedy zaměstnanec onemocní po podání výpovědi, ale ještě před jejím uplynutím, má nárok na nemocenskou. Nemocenská se mu vyplácí standardním způsobem, a to od 15. dne pracovní neschopnosti. Důležité je, aby zaměstnanec dodržel všechny zákonné povinnosti, tedy aby včas informoval zaměstnavatele o své neschopnosti a doručil mu potvrzení od lékaře. Zaměstnavatel je povinen nemocenskou zaměstnanci hradit, a to i v případě, že s ním již nepočítá do budoucna. Výpovědní doba neběží po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti. To znamená, že pokud zaměstnanec onemocní během výpovědní doby, tato doba se o dobu jeho nemoci prodlouží. Po skončení pracovní neschopnosti pak výpovědní doba pokračuje tam, kde byla přerušena. V případě pochybností je vždy vhodné obrátit se na odborníka, například na právníka specializujícího se na pracovní právo, který dokáže poradit s konkrétní situací.

Povinnosti zaměstnance

I když dal zaměstnanec výpověď, jeho pracovní poměr trvá až do konce výpovědní doby. Během této doby se na něj vztahují všechny povinnosti, které mu vyplývají z pracovní smlouvy, zákoníku práce a dalších předpisů. Mezi tyto povinnosti patří i povinnost dodržovat pracovní dobu, plnit pracovní úkoly a řídit se pokyny nadřízených. Zaměstnanec je povinen informovat zaměstnavatele o své neschopnosti pracovat z důvodu nemoci a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do 3 dnů, a to způsobem, který si určil zaměstnavatel (osobně, telefonicky, emailem). Následně je zaměstnanec povinen dodat zaměstnavateli potvrzení o pracovní neschopnosti (tzv. neschopenku) nejpozději do 3 dnů od jejího vystavení. Zaměstnanec je povinen dodržovat léčebný režim stanovený lékařem. Pokud tak nečiní a zaměstnavatel mu prokáže porušení léčebného režimu, může mu být zastavena výplata náhrady mzdy za dobu prvních 14 dnů nemoci.

Povinnosti zaměstnavatele

V okamžiku, kdy zaměstnanec podá výpověď, se jeho pracovní poměr neukončuje okamžitě. Nadále trvá po celou dobu výpovědní lhůty a vztahují se na něj veškerá práva a povinnosti, včetně těch spojených s nemocí. Pro zaměstnavatele to znamená, že i během výpovědní lhůty musí dodržovat všechny zákonné povinnosti vůči zaměstnanci, který onemocněl.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy za prvních 14 kalendářních dnů nemoci. Výše náhrady mzdy se řídí zákoníkem práce a odvíjí se od délky trvání pracovního poměru a výše průměrného výdělku. Po uplynutí této doby pak zaměstnanci náleží nemocenské dávky hrazené z nemocenského pojištění. Zaměstnavatel je povinen nemoc zaměstnance řádně evidovat a vystavit mu potřebné doklady pro účely nemocenského pojištění, a to i v případě, že pracovní poměr skončí dříve, než zaměstnanec dosáhne pravděpodobného konce nemoci.

Důležité je zmínit, že zaměstnanec nesmí během výpovědní lhůty nastoupit do nového zaměstnání, pokud by tím zmařil nebo ztížil dosažení účelu výpovědní doby. V opačném případě by se mohl zaměstnavatel domáhat náhrady škody.

Náhrada mzdy

Pokud dáte výpověď ze zaměstnání a následně onemocníte, vaše nároky na náhradu mzdy se řídí zákoníkem práce a odvíjí se od několika faktorů. Během výpovědní doby máte stejná práva a povinnosti jako před jejím podáním. To znamená, že pokud onemocníte a splňujete podmínky pro poskytování nemocenské, máte na ni nárok. Nemocenskou vám v tomto případě vyplácí Správa sociálního zabezpečení, nikoliv zaměstnavatel. Důležité je dodat, že onemocnění nemá vliv na délku výpovědní doby. Ta běží i v době vaší pracovní neschopnosti.

Situace se liší v případě, že onemocníte před podáním výpovědi a pracovní neschopnost trvá i po jejím podání. V takovém případě výpovědní doba neběží po dobu trvání pracovní neschopnosti. Pozor, to neplatí, pokud je výpověď dána z důvodu nespokojenosti s prací. V takovém případě běží výpovědní doba i během pracovní neschopnosti.

Je důležité si uvědomit, že právní situace může být složitější a vždy je vhodné se v případě nejasností obrátit na odborníka, například na právníka specializujícího se na pracovní právo.

Kontrola lékařem

Během výpovědní doby si zaměstnanec stále plní své pracovní povinnosti, a to včetně docházení do práce, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí. V případě nemoci je zaměstnanec povinen standardním způsobem informovat zaměstnavatele a doložit nepřítomnost v práci lékařským potvrzením, tzv. neschopenkou. Kontrola lékařem probíhá stejně jako u běžného pracovního poměru. Zaměstnavatel má právo kontrolovat zaměstnance na nemocenské, a to i v průběhu výpovědní doby. Může tak činit osobně nebo prostřednictvím pověřené osoby, například revizního lékaře. Zaměstnanec je povinen umožnit kontrolu dodržování režimu stanoveného lékařem. To znamená, že musí být v době vyznačené na neschopence přítomen na adrese uvedené pro tento účel. Pokud zaměstnanec nebude zastižen při kontrole a nepředloží závažný důvod své nepřítomnosti, vystavuje se riziku krácení nemocenské dávky a v krajním případě i postihu ze strany zaměstnavatele, a to i přes to, že je ve výpovědní době.

Zneužití nemocenské

Zaměstnanec, který dal výpověď a následně onemocněl, se může ocitnout v nepříjemné situaci. Právní úprava v tomto ohledu chrání jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele. Zaměstnanec má právo na nemocenskou i v době výpovědní lhůty, a to bez ohledu na to, zda dal výpověď on sám, nebo ji dostal od zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci z důvodu nemoci a hradit mu náhradu mzdy za prvních 14 dní nemoci. Po uplynutí této doby přechází výplata nemocenské na Českou správu sociálního zabezpečení. Důležité je, aby zaměstnanec dodržel všechny zákonné povinnosti, jako je oznámení nemoci zaměstnavateli a doložení lékařské zprávy.

V případě podezření na zneužití nemocenské ze strany zaměstnance má zaměstnavatel právo kontrolovat jeho zdravotní stav. Může tak učinit prostřednictvím kontrolního lékaře. Pokud se prokáže, že zaměstnanec nemocenskou zneužívá, vystavuje se riziku postihu, a to jak ze strany zaměstnavatele (např. okamžité zrušení pracovního poměru), tak i ze strany správy sociálního zabezpečení (např. vrácení vyplacené nemocenské). Je proto v zájmu obou stran, aby k podobným situacím nedocházelo a aby vzájemná komunikace byla otevřená a férová.

Důležité dokumenty

V případě, že zaměstnanec podá výpověď a následně onemocní, je důležité mít na paměti několik klíčových dokumentů. Především je to pracovní smlouva, která stanovuje základní pravidla a podmínky pracovního poměru, včetně délky výpovědní doby. Dále je to potvrzení o podání výpovědi, které by mělo obsahovat datum doručení zaměstnavateli. Toto potvrzení slouží jako důkaz o tom, kdy byla výpověď doručena a kdy začíná běžet výpovědní doba.

Vzhledem k onemocnění je zásadní lékařská zpráva, která potvrzuje pracovní neschopnost. Tato zpráva musí být doručena zaměstnavateli v souladu s interními předpisy a zákoníkem práce. Během nemoci je zaměstnanec omluven z práce a náleží mu náhrada mzdy, respektive nemocenská. Důležité je si uvědomit, že pracovní poměr nekončí dnem, kdy zaměstnanec onemocní, ale až uplynutím výpovědní doby.

V některých případech může být relevantní i dohoda o ukončení pracovního poměru, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou na jiném datu ukončení než je stanoveno ve výpovědi. Vždy je vhodné se v případě nejasností obrátit na odborníka, například na právníka specializujícího se na pracovní právo, který dokáže poradit s konkrétní situací.