Výpovědní lhůta: Jak dlouho musím v práci ještě zůstat?

Zákoník práce

Zákoník práce upravuje délku výpovědní lhůty v § 48. Pro obě strany pracovního poměru, tedy jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, platí základní dvoutýdenní výpovědní lhůta. Tato lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Zákoník práce však stanoví delší výpovědní lhůtu v případě, že pracovní poměr trval u zaměstnavatele déle. Pro zaměstnavatele se výpovědní lhůta prodlužuje na 3 měsíce, pokud pracovní poměr trval déle než 1 rok, a na 3 měsíce, trval-li pracovní poměr déle než 2 roky. Pro zaměstnance se pak výpovědní lhůta prodlužuje na 2 měsíce, jestliže pracovní poměr trval déle než 1 rok, a na 3 měsíce, trval-li pracovní poměr déle než 2 roky. Důležité je zmínit, že v kolektivní smlouvě se mohou sjednat delší výpovědní lhůty, než umožňuje zákoník práce. Naopak kratší výpovědní lhůta, než jaká je stanovena zákoníkem práce, je možná pouze na základě dohody obou stran.

Základní délka lhůty

Základní délka výpovědní lhůty se řídí zákoníkem práce a činí dva měsíce. Tato lhůta běží od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi. To znamená, že pokud dáte výpověď 15. března, výpovědní lhůta začne běžet 1. dubna a skončí 31. května. Je důležité si uvědomit, že tato základní délka se může lišit v závislosti na několika faktorech.

Delší výpovědní lhůta, obvykle tři měsíce, platí pro vedoucí zaměstnance a zaměstnance v některých specifických profesích. Naopak, kratší výpovědní lhůta může být sjednána v pracovní smlouvě, nesmí však být kratší než jeden měsíc. Výjimku z této základní délky představuje výpovědní lhůta v případě okamžitého zrušení pracovního poměru, která je možná pouze z taxativně vymezených důvodů uvedených v zákoníku práce.

Lhůta ze strany zaměstnance

Lhůta pro podání výpovědi ze strany zaměstnance se řídí zákoníkem práce a je to doba, po kterou je zaměstnanec povinen setrvat v pracovním poměru po podání výpovědi. Délka výpovědní lhůty je stanovena

Lhůta ze strany zaměstnavatele

Zaměstnavatel musí dodržovat zákonem stanovenou výpovědní lhůtu, která je minimálně dva měsíce. Tato lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci i delší výpovědní lhůtu, než je zákonné minimum, a to na základě pracovní smlouvy, kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu. Pokud by zaměstnavatel porušil délku výpovědní lhůty, může se zaměstnanec bránit soudně. V takovém případě by soud mohl prohlásit výpověď za neplatnou. Délka výpovědní lhůty se může lišit v závislosti na délce trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. Čím déle zaměstnanec u zaměstnavatele pracuje, tím delší mu náleží výpovědní lhůta. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele se výpovědní lhůta neuplatňuje.

Výjimky z délky lhůty

A co ty výjimky? Existují situace, kdy se na běžnou délku výpovědní lhůty nehraje. Třeba když se obě strany dohodnou na kratší době. To je fajn, viďte? Ale pozor, dohoda musí být písemná, jinak je to jako házet hrách na zeď. Pak jsou tu situace, kdy zákoník práce povoluje kratší lhůtu. Například v době zkušební doby, ta je obvykle kratší než standardní výpovědní lhůta. A co když je zaměstnanec "v tom", tedy v pracovní neschopnosti? Výpověď dát může, ale lhůta začne běžet až dnem, kdy bude zase fit. Podobné je to s mateřskou a rodičovskou dovolenou. A co když se firma ruší nebo se stěhuje? I tam můžou platit jiná pravidla. Vždycky je ale lepší si to ověřit v zákoníku práce nebo se poradit s někým, kdo se v tom vyzná.

Dohoda o zkrácení lhůty

Standardní délka výpovědní lhůty se řídí zákoníkem práce a činí dva měsíce. Tato lhůta běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Zaměstnavatel i zaměstnanec se ale můžou dohodnout na zkrácení této zákonné lhůty. Taková dohoda musí být písemná, jinak je neplatná. Zkrácení výpovědní lhůty je tak v rukou obou stran pracovního poměru.

Důvody pro zkrácení výpovědní lhůty můžou být různé. Zaměstnanec může potřebovat nastoupit do nového zaměstnání dříve, než by mu umožnila standardní výpovědní lhůta. Zaměstnavatel zase může potřebovat uvolnit pracovní pozici co nejdříve. V každém případě je důležité, aby si obě strany důkladně promyslely všechny aspekty zkrácení výpovědní lhůty a dohodly se na podmínkách, které budou pro obě strany přijatelné.

Délka výpovědní lhůty je jako most mezi tím, co bylo, a tím, co bude. Někdy je to krátký skok, jindy dlouhá a nejistá cesta.

Zdeněk Klíma

Dohoda o prodloužení lhůty

V některých případech se zaměstnanec a zaměstnavatel mohou dohodnout na prodloužení výpovědní lhůty. Taková dohoda musí být vždy písemná, aby byla platná. Délka prodloužené výpovědní lhůty se může lišit, ale nesmí být kratší než zákonná minimální délka výpovědní lhůty, která je stanovena zákoníkem práce.

Důvody prodloužení výpovědní lhůty se mohou lišit. Zaměstnanec může například potřebovat více času na nalezení nového zaměstnání, zatímco zaměstnavatel může potřebovat více času na zaškolení nového zaměstnance. V každém případě by prodloužení výpovědní lhůty mělo být pro obě strany výhodné.

Je důležité si uvědomit, že dohoda o prodloužení výpovědní lhůty je dvoustranný právní akt. To znamená, že obě strany musí s prodloužením souhlasit. Pokud jedna ze stran s prodloužením nesouhlasí, platí původní délka výpovědní lhůty stanovená zákonem nebo pracovní smlouvou.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Okamžité zrušení pracovního poměru, na rozdíl od běžné výpovědi, ukončuje pracovní poměr bezprostředně, bez nutnosti dodržet standardní výpovědní lhůtu. Tato varianta je možná pouze za specifických okolností stanovených zákoníkem práce.

Délka výpovědní lhůty

Typ pracovního poměru	Délka výpovědní lhůty
Na dobu neurčitou (obecně)	2 měsíce
Ve zkušební době	15 dní

Délka výpovědní lhůty, která je běžně dvouměsíční a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, se tak v případě okamžitého zrušení neuplatňuje. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance je možné z důvodů, které mu brání v dalším vykonávání práce, a to buď z důvodu ohrožení jeho zdraví, nebo z důvodu neplnění povinností ze strany zaměstnavatele. Zaměstnavatel může pracovní poměr okamžitě zrušit pouze ve výjimečných případech, například při spáchání trestného činu ze strany zaměstnance, při závažném porušení pracovní kázně nebo při propuštění z důvodu organizačních změn, pokud zaměstnanec nesplňuje požadavky pro další práci.

Je důležité si uvědomit, že okamžité zrušení pracovního poměru je krajním řešením a mělo by být využito pouze ve výjimečných a odůvodněných případech. Vždy je vhodné nejprve zvážit mírnější varianty, jako je například dohoda o ukončení pracovního poměru.

Doručení výpovědi

Doručení výpovědi hraje klíčovou roli v určení data, kdy začíná běžet výpovědní lhůta. Výpovědní lhůta, tedy doba, po kterou je zaměstnanec i zaměstnavatel vázán pracovním poměrem po doručení výpovědi, začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Pro určení délky výpovědní lhůty je klíčový zákoník práce. Zákoník práce stanoví základní délku výpovědní lhůty na dva měsíce. Délka výpovědní lhůty se může lišit v závislosti na délce trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele. U déle trvajících pracovních poměrů může být výpovědní lhůta delší, a to až na tři měsíce. Doručení výpovědi je tedy zásadní pro určení data ukončení pracovního poměru. Pro obě strany pracovního poměru je důležité znát pravidla pro doručování písemností, aby se předešlo sporům a nedorozuměním.

Důležité termíny a lhůty

Výpovědní lhůta, tedy doba, po kterou musí zaměstnanec i zaměstnavatel dodržovat pracovní poměr po doručení výpovědi, je v pracovním právu klíčovým pojmem. Její délka se řídí zákoníkem práce a může se lišit v závislosti na několika faktorech. Základní výpovědní lhůta činí dva měsíce a začíná běžet prvním

Bezplatná právní pomoc a poradenství

V některých případech můžete mít nárok na bezplatnou právní pomoc a poradenství ohledně výpovědní lhůty. To platí zejména, pokud máte nízký příjem nebo se nacházíte v tíživé sociální situaci. Bezplatnou právní pomoc poskytují například advokáti v rámci projektu Pro bono nebo občanské poradny. Tyto organizace vám pomohou zorientovat se v problematice výpovědních lhůt a poradí vám, jaká je délka vaší výpovědní lhůty v konkrétní situaci. Zároveň vám sdělí, zda máte nárok na prodloužení výpovědní lhůty a jakým způsobem o prodloužení případně požádat. Nebojte se obrátit na tyto organizace s žádostí o pomoc.